Kolik fotovoltaiky může Česko mít?
Spočítáno je, že do roku 2030 by Česko mohlo vyrábět z fotovoltaiky devět až 12 terawatthodin elektrické energie ročně. Aktuálně je to 2200 megawattů, což je zanedbatelné množství. Když se podíváme vedle do Polska, i tam mají zhruba třikrát víc.
Proč u nás tak málo?
Je to důsledek solárního boomu. Primárně v roce 2010 šla fotovoltaika skokově nahoru, za rok se instalovalo zhruba 1500 megawattů, což bylo v době, kdy solární technologie byla velmi drahá a v plenkách. Republika naskočila do fotovoltaiky vlastně příliš brzy. Neexistovaly mechanismy regulace stanovující například přírůstek jen ve výši 250 megawattů ročně tak, abychom si nový obor vyzkoušeli. A bohužel potom se celý rozvoj zavřel. Z mého pohledu chybovali politici, protože nedokázali férově říci, že to byla jejich chyba, hodili to na samotnou technologii. Výsledkem bylo, že v letech 2010 až 2015 jsme museli v Česku vést debatu o tom, jestli fotovoltaika dává smysl. A to přesto, že se technologicky vyvíjí, klesají v ní náklady.
Teď už je to jinak?
Veřejné mínění i politický kontext se mění až v posledních letech. Takže právě teď je zase příležitost otevřít prostor pro nový rozvoj fotovoltaiky. Už je zároveň podstatně výhodnější, protože solární panely jsou třeba o 80 procent levnější než v roce 2010. Když tedy pomineme poslední
turbulentní rok, kdy následkem covidu šla nahoru například cena křemíku, který je pro panel zásadní. To se však zase v příštích letech uklidní a surovina zlevní. Zásadní je, aby prostředí bylo předvídatelné a stabilní.
S kolika solárními střechami tedy můžeme v nejbližším období v Česku počítat?
Vláda má cíl 100 tisíc solárních střech v roce 2025. Pro srovnání, v Česku je dnes zhruba 40 tisíc střešních instalací. Například Poláci ale budou mít ke konci roku 2021 zhruba jeden milion solárních střech. Já si myslím, že cílem by mělo být do poloviny desetiletí mít tak 400 tisíc individuálních solárních střech. Je to reálné, ale jsou tu také limity. Mohou chybět pracovníci – elektrikáři či projektanti. Poláci nebo i Němci si vypomáhají pracovníky z východních států Evropy, český pracovní trh je poměrně dost uzavřený.
Dříve 40 tisíc, nyní podle plánu vlády 100 tisíc solárních střech do pěti let. A vy říkáte ještě čtyřnásobě víc. To je velký nárůst.
Ano, ale poptávka po fotovoltaických systémech raketově roste. Ke konci roku 2021 některé instalační společnosti hlásily až osminásobný meziroční růst zájmu. Lidé si prostě uvědomili, že solární panely na střeše jsou jistota proti rostoucí ceně elektřiny. Stát by se měl proto postarat o to, aby k podobnému opatření měl přístup každý. Pomáhá tomu sice program Nová zelená úsporám, ale je dobré ho doplnit ještě nízkoúročenou půjčkou. Opět příklad z Rakouska: Začátkem roku 2022 začalo dávat sociálně slabým domácnostem až stoprocentní podporu na výměnu fosilního topného systému v domě za ekologický. I firmy mohou takto snížit náklady až o pár desítek procent. Například Škodovka je lídrem, pořídila si velkou solární elektrárnu na střechy svých center v Kosmonosích. Přibývají také menší, například Lidl či Coop. Ten uvádí, že mu fotovoltaika pomáhá udržet se v menších obcích, protože snižuje náklady například na chod mrazáků.
Jak tedy bude vypadat „nový“ energetický mix Česka v příštích letech?
Obnovitelné zdroje představují tu část, která nám může dvě třetiny roku nahrazovat uhlí. V českých podmínkách nemůžeme stavět systém jen na fotovoltaice, protože v zimních měsících logicky nemá solární výkon plné podmínky. Je tu příležitost pro restart větrné energetiky, ta je ale v ještě horším stavu než fotovoltaika. Máme instalovaný výkon sotva 350 megawattů z větrných elektráren. Do roku 2030 bychom mohli mít z větru nějakých 1500 megawattů instalovaného výkonu a k tomu i odpovídající výrobu. V současnosti jsme na 13 až 14 procentech elektřiny z obnovitelných zdrojů a do roku 2030 se můžeme dostat až na 30 procent. Zůstává nám jádro. Dál se nabízejí paroplynové elektrárny. A během 10 let nastane dekarbonizace teplárenství, takže zdroje, které běží na uhlí, přejdou na plynovou nebo biometanovou kogeneraci (kombinovaná výroba elektřiny a tepla – pozn. red.) nebo na něco jiného, zelenějšího, třeba biomasu. Realisticky ale příštích 10 let půjde hlavně o zemní plyn. A díky tomu, že kogenerace má rychlou návratnost, je skvělá do kombinace s obnovitelnými zdroji, protože je dokáže vykrývat v mimosezonním období.
Bude Česko v budoucnu schopné dosáhnout energetické soběstačnosti?
Je otázka, zda soběstačnost je mantra, jíž by se mělo držet. Jsme součástí EU. V konceptu, na který tlačí podnikatel a filantrop Martin Hausenblas, může být Česko baterií Evropy. Bude tady prostor pro velké přečerpávací elektrárny například vybudované v bývalých dolech v severních Čechách. Ty potom mohou sloužit k ukládání přebytků větrné elektřiny ze Severního moře. A nebo pro výrobu vodíku z letních přebytků solární elektřiny.
Zdroj: Týdeník Ekonom
