Rakousko
Aktivní spotřebitelé, tedy ti, co si vyrábí elektřinu pro vlastní spotřebu např. ve fotovoltaických elektrárnách na střeše, jsou podporováni formou investičních dotací na pořízení elektrárny do výše 35 % nákladů. V případě společných elektráren do 50 kW na bytových domech mohou vlastníci dosáhnout i na provozní podporu garantované výkupní ceny. V některých spolkových zemích jsou k dispozici i dotace na baterie.
Změna energetického zákona před dvěma lety výrazně zjednodušila kolektivní projekty. Operátor distribuční sítě je zodpovědný za měření toků elektřiny v bytovém domě v 15 minutových intervalech, přitom je zachováno právo každého zákazníka mít vlastního dodavatele elektřiny. Na základě dohody se mohou účastníci společenství rozhodnout pro statický nebo dynamický klíč k rozdělení vyrobené elektřiny mezi sebou.
Rakouské pilotní projekty ukazují také to, jak je důležité, aby stát investoval do poradenských kapacit, které pomohou vlastníků bytů s rozjezdem jejich společných projektů.
Německo
Provozní podpora produkce z obnovitelných zdrojů energie byla v Německu zavedena již v roce 2000. Možnost spotřeby vlastní elektřiny byla zavedena až v roce 2014. Vlastní spotřeba energie z instalace do 10 kWp je osvobozena od veškerých poplatků a za přetoky pobírá producent státem garantovanou výkupní cenu. Větší instalace musí za elektřinu, která prošla samo-spotřebou platit příplatek na obnovitelné zdroje ve výši 40 % jeho plné hodnoty. Kolektivní sdílení vlastní elektřiny je zavedeno jen v omezené míře a to pro využití v bytových domech. Obyvatelé bytů mohou spotřebovávat energii vyrobenou například na střeše bytového domu a její producent inkasuje bonus za elektřinu spotřebovanou v domě. Tento model však není moc úspěšný, díky tomu, že konkrétní parametry podpory příliš náročné a nejsou dostatečně motivační.
Francie
Cena elektrické energie ve Francii patří k nejnižším v Evropě, což zvyšuje nároky na podporu obnovitelných zdrojů. Individuální samo-spotřeba je ve Francii povolená od roku 2017. U instalací do 100 kWp je vlastní spotřeba osvobozena od všech poplatků a přetoky do sítě mají právo na garantovanou výkupní cenu. Na elektrárnu určenou pro vlastní spotřebu je navíc poskytována investiční dotace. Za pozornost stojí systém kolektivní samo-spotřeby, který má formu virtuální privátní sítě vnořené do veřejné distribuční sítě. Výrobci a spotřebitelé elektřiny z obnovitelného zdroje musí být sdruženi pod jednou právnickou osobou a musí být připojeni na hladině nízkého napětí v okruhu 2 km v městské oblasti a v okruhu 20 km ve venkovské oblasti. Úspora spočívá ve speciálním distribučním tarifu pro přenos energie mezi účastníky společenství aktivních spotřebitelů.
Belgie
V Belgii došlo k významnému rozvoji drobných fotovoltaických instalací především díky tzv. net-meteringu, který umožňuje výrobcům obnovitelné energie přebytečnou elektřinu dodanou do sítě kdykoliv odebrat zpět. Platí se tak pouze za elektřinu spotřebovanou nad rámec vlastní výroby. Od této formy podpory však Belgie postupně ustupuje. Další formou podpory individuální samo-spotřeby je systém zelených certifikátů. Energetické firmy mají povinnost dodávat určité procento energie z obnovitelných zdrojů. Toto procento rok od roku roste. Splnit ho mohou buď vlastní výstavbou obnovitelných zdrojů nebo nákupem zelených certifikátů od producentů obnovitelné energie. Co se týče kolektivních projektů aktivních spotřebitelů, ty se Belgii aktuálně teprve zavádí, podmínky budou inspirovány francouzským systémem.
Nizozemí
Země, kde historicky uspěl net-metering: automatický odpočet vyrobené elektřiny dodané do sítě od elektřiny ze sítě odebrané. Ten přinesl více než půl milionu malých solárních instalací do 15 kW na rodinných domech, na druhou stranu však také kritiku, že tato výhoda není zdaleka dostupná všem. Diskuse v průběhu letošního roku tedy vyústily v dohodu na převedení podpory na formu daňových odpočtů a jejich postupné snižování v letech 2023 – 2031, kdy by měla tato forma podpory skončit. Podle modelu by v této době již investice do solárních panelů na střeše měla mít sedmiletou návratnost i bez dotací.
Inspirativní je především, jak Holanďané umožňují komunitám majitelů bytů umístit svou společnou fotovoltaickou elektrárnu i mimo bytový dům v blízkém okolí, aniž by předávání takto vyrobené elektřiny zatěžovali distribučními poplatky. To dělá v kombinaci s levnými či dokonce bezúročnými půjčkami aktivní spotřebitelství dostupným skutečně pro všechny.
Španělsko
Změny energetických zákonů v posledních dvou letech udělaly z tohoto jihoevropského státu opět největší evropský trh fotovoltaických instalací. Množství budovaných elektráren na střechách i jiných vhodných pozemcích roste raketovým tempem i navzdory koronakrizi, což se pozitivně projevuje na oživování španělské ekonomiky.
Výrazně zjednodušeny byly podmínky pro domácnosti s malými elektrárnami, které nepotřebují prodávat své přebytky do sítě. Zjednodušila se však i situace pro kolektivní instalace na bytových domech, zákon totiž umožňuje oddělit roli vlastníka domu a majitele elektrárny, což vytváří prostor pro energetické firmy, které mohou nabídnout bytovým společenstvím kompletní servis s vyřízením administrativy, dotací, daňových úlev i provozováním elektrárny. Především města jsou těmi, kdo ve Španělsku aktivně podporují využívání sluneční energie svými obyvateli a firmami.
Slovensko
Slovenská legislativa uděluje obdobně jako ta česká řadu výjimek tzv. malým zdrojům obnovitelné energie (do 10 kW výkonu). Hlavním ekonomickým nástrojem je investiční podpora prostřednictvím programu Zelená domacnostmi II, který administruje Slovenská inovačná a energetická agentura. Ten přijímá žádosti o dotace na základě jednotlivých výzev (tedy nikoli kontinuálně), pro různé typy zdrojů a v různých částkách. Podpora však nikdy nesmí přesáhnout 50 % způsobilých výdajů. Provozní podporou slovenský stát aktivní spotřebitele nemotivuje.
Přes (nebo právě pro) podobnost českému systému nabízí ten slovenský určitou inspiraci. Systém poukázek a oprávněných zhotovitelů sice nabourává volnou hospodářskou soutěž, usnadňuje však aktivním zákazníkům investici, když část administrativního a finančního břemene přenáší na zhotovitele (zákazník zaplatí jen svou část uznatelných nákladů, zbytek si nárokuje zpracovatel od státu až po realizaci projektu). Vyzdvihnout lze i státem organizované poradenství v energetice (projekt „Žíť energiou”) zaměřující se mj. na energetickou gramotnost mládeže.
Litva
Litevská republika je známá rudou barvou na mapě energetické chudoby. Přestože ročně spotřebuje jen 12 TWh elektřiny, musela v posledních letech po uzavření své jediné jaderné elektrárny značnou část elektřiny dovážet od svých sousedů. To má změnit nejen velký větrný park v baltském moři, ale i příspěvek „armády” aktivních spotřebitelů – v roce 2030 jich má být 500 tisíc.
Základním nástrojem podpory je net-metering zavedený po roce 2018. Litevským aktivním spotřebitelům distributor odečte z účtu za elektřinu vše to, co sami vyrobili. Avšak vyrobili nejen v odběrném místě, nýbrž kdekoliv na území Litvy. Platí jen distribuční poplatek, který může být buď za výkon, za přenesenou elektřinu nebo kombinací obojího. Tuto „vzdálenou výrobu” jim usnadňují projekty, jako je Saules Parkai společnosti Ignitis. Lidé si tam mohou buď koupit nebo pronajmout část solární elektrárny, kterou se realizační firma rozhodne postavit. I tady se jim vyrobená elektřina odečtu od té spotřebované formou net-meteringu. Obdobně jako koncept energetického společenství (od léta 2020) je i net-metering v Litvě v plenkách a vláda teprve sbírá první data sloužící k vyhodnocení nového systému. S vyhodnocením mají pomoci inteligentní měřící systémy, které k tomuto účelu litevský energetický gigant Ignitis nakoupil s podporou Evropské investiční banky.
Studie: Studie prosumers v zemích EU final
Prezentace:
