Sdílení energie začne už od července. Zájemci o úspory peněz by ale neměli zapomínat i na zateplování či pořizování vlastních fotovoltaik a tepelných čerpadel, vysvětlovali odborníci na semináři pro veřejnost, který organizoval portál Obnovitelně.cz ve Svitavách. Akce proběhla ve spolupráci se Svazem moderní energetiky, Ministerstvem životního prostředí a Státním fondem životního prostředí jako další ze série akcí Pro moderní Česko: setkání plná nové energie.
„Uhelné elektrárny skončí v roce 2030 a to z ekonomických i z ekologických důvodů,“ vysvětlil Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky. Poukázal i na čerstvou studii Fakt o klimatu, o kterých píše Obnovitelně.cz . Zůstat v současném energetickém schématu by znamenalo hrozbu v podobě přemrštěných cen za energie. „Když se nám ale podaří včas rozjet rozvoj obnovitelných zdrojů, elektřina se stane levnější,“ dodává Sedlák.
Právě Svitavsko, kde se seminář odehrával, je jednou z oblastí s největším větrným potenciálem. Navzdory tomu, že v posledních dnech proběhlo hned několik zamítavých referend, větrné turbíny by zde v budoucnosti mohly hrát významnou roli a napomoci zelené energii i obecním rozpočtům.
Starosta Svitav a poslanec David Šimek (KDU-ČSL) vysvětluje snahu města o zvýšení počtu větrných elektráren i v jeho regionu. „Je potřeba vyřešit, jak by případný větrný park fungoval, jak by se mohly zapojit i obce, v jejichž katastru by větrné elektrárny nevznikly. I proto hledáme cestu třeba formou komunitní energetiky,“ vysvětluje Šimek.
Svitavy vybudovaly obecní fotovoltaické elektrárny na budovách fabrik, penzionu nebo třeba základní školy. „V příštích letech máme v plánu další elektrárny na klíčových budovách. Spolu s nimi chceme vybudovat i komunitní energetiku,“ dodává Šimek.
Martin Ander, expert na komunitní energetiku ze Svazu moderní energetiky připomíná, že za posledních několik let se obnovitelné zdroje staly technologicky i ekonomicky dostupnými. Dříve na ně měl totiž jen málokdo, i proto už tehdy vznikla jistá forma komunitního vlastnictví obnovitelných zdrojů. Lidé se spojili dohromady, stali se investory, pořídili si výrobnu elektřiny a společně pak čerpali z výdělku, který elektrárna produkovala.
„Nyní máme naopak možnost sdílet elektřinu v rámci dané komunity,“ říká Ander. Sdílení elektřiny se bude v praxi počítat v patnáctiminutových intervalech, tím se také liší od přístupu komunitního vlastnictví. „To co do sítě pošlete, a to, co z ní odeberete, se vám sčítá případně odečítá,“ vysvětluje. Energetická společenství bude možné provozovat třemi způsoby: formou aktivního zákazníka, energetického společenství nebo založením společenství pro obnovitelné zdroje. Jednotlivé druhy se od sebe liší vedle množství členů společenství také administrativou. Pro začátek Ander doporučuje sdílení formou aktivního zákazníka, které bude administrativně i provozně nejjednodušší.
„V úvodu budeme preferovat skupinu do jedenácti odběrných míst. Nebude nutné zakládat formální energetické společenství, bude stačit jednoduchá registrace, nic víc,“ vysvětluje Ander. Do komunitního sdílení elektřiny se mohou zapojit i ti, kteří sami zdroj nemají a budou energie pouze čerpat.
Možnost sdílet elektřinu mají i bytové domy a to bez ohledu na souhlas vlastníků a obyvatel všech bytů. Stačí, když se skupina vlastníků, kteří jsou ochotní vstoupit do energetické skupiny nebo si pořídit vlastní zdroj, domluví zvlášť a založí si v distribuci svůj vlastní účet.
Zákon o komunitním sdílení elektřiny vejde v platnost od 1. července a zavede počáteční fázi komunitní energetiky, propracovanější verze by pak měla vejít v platnost v červnu v roce 2026. Problémem, kterému mohou některá odběrná místa čelit, je nedostatečný prostor v distribuční síti. Ale i to má své řešení, vysvětluje Martin Michek, ředitel České asociace provozovatelů lokálních distribučních soustav.
Samotné obce či města si totiž mohou vytvořit vlastní energetické společenství a stát se malou lokální distribuční soustavou, která bude téměř samostatná. Úspěšným příkladem je třeba město Pelhřimov, v jehož energetickém společenství jsou obecní budovy, sportovní zimní stadion i bytové domy. „Prostory, které využívá město, jsou využívány v pracovních dnech. U bytovek je tomu naopak. Logicky se tím spojením komunita stala efektivní a mohla využívat vlastní zdroje,“ dodává Michek.
Projekt v Pelhřimově je unikátní tím, že se jedná o středně velké město o 16 tisících obyvatelích, což by mohlo dělat v distribuční síti rotyku. Přesto je celý systém výroben i spotřebitelů elektřiny vyrovnán tak, že nevynakládá žádné přehnané nároky na distribuční síť a drží se výrobou i spotřebou na odpovídající křivce.
Budoucí lokální distribuční centrum chystají také Židlochovice, které budují pasivní moderní čtvrť doslova na zelené louce. Všechny budovy budou vytápěny tepelnými čerpadly, odběr ze sítě by měly mít nulový. Přesto potřebují být připojené k distribuční síti. V původních plánech bylo osadit všechny střechy fotovoltaikou, ale právě pro vysokou energetickou účinnost jednotlivých domů se zjistilo, že se to nevyplatí. „Rozhodli jsme se proto snížit výkon o třetinu, díky čemuž se celá lokalita stane i díky akumulaci prakticky samostatná,“ komentuje Michek.
Na většinu úsporných opatření je stále možné čerpat poměrně bohaté dotace. A zájem o ně je, žádosti o zateplení, tepelná čerpadla nebo fotovoltaiky stále přibývají, dokládá Martin Kotěra ze Státního fondu životního prostředí. „Velkým tématem jsou nyní novostavby, od roku 2030 nebude možné stavět jiné budovy, než pasivní,“ vysvětluje.
Zákon je postupně upravován tak, že se stavební sektor musí přizpůsobit a vyvíjet. Například na konec letošního roku je nastaven definitivní zákaz starých kotlů. Pokud chce zákazník na obměnu tepelného zdroje nebo na výrobnu elektřiny dotaci, musí si nechat pomoct od odborné firmy nebo oprávněné osoby.
„Pro rodinné domy je typické využití Nové zelené úsporám ke kompletní rekonstrukci objektu,“ popisuje Radek Prokop, technický manažer Asociace výrobců minerální izolace. Ačkoliv například na zateplení není nutné domlouvat odbornou stavební firmu, Prokop to doporučuje. Před zatepleném je totiž potřeba vysušit zdivo, změřit vlhkost, případně udělat injektáž.
Zda se budově vyplatí pořízení fotovoltaiky nebo tepelného čerpadla záleží na stáří budovy, na již vykonaných úsporných opatření i na teplotním systému. Vedoucí vzdělávací sekce Asociace pro využití tepelných čerpadel David Šafránek popisuje, že pro novostavbu se tepelné čerpadlo hodí vždy. Stejně jako do domu s nízkoteplotním systémem, tedy do teploty vody 40 až 60 stupňů Celsia. Díky tepelnému čerpadlu mají radiátory nižší provozní náklady a zdroj rychlou návratnost.
„Důležité je dávat si pozor na výběr dodavatele. Ideálně si vybrat kohokoliv ze spolku Asociace výrobců tepelných čerpadel,“ dodává Šafránek. „Tím jsou zaručené skutečné schopnosti a účinnosti tepelných čerpadel, které odpovídají evropským normám,“ vysvětluje. Stává se totiž, že nekvalitní tepelná čerpadla nedosahují výkonů uvedených na energetickém štítku, oproti očekáváním mají dražší provoz a mohou být i více poruchová.
Tepelná čerpadla je navíc dnes možné použít i jako klimatizaci. Většina z nich totiž umí chladit. Jsou navíc připravena na budoucí systém a funkci agregaci flexibility tím, že rozpoznají, kdy je levná energie a v ten moment začnou předehřívat vodu i mimo nastavené časy, případně předchlazovat potřebná zařízení v létě.
Foto: Svaz moderní energetiky
Zdroj: Obnovitelně.cz