S ruskou invazí na Ukrajinu posiluje názor, že ekologie spolu s moderní energetikou musejí počkat, protože klíčová je nyní energetická bezpečnost. V praxi to znamená více času na ústup od uhlí a rychlejší budování LNG terminálů. S tím souhlasíte?
Zatím se to tak jeví. Ale není to černobílé. Uhlí i zkapalněný plyn jsou krátkodobá řešení, která nám mohou pomoci s akutní potřebou zbavit se ruského plynu. Například v Česku ani jinou možnosti nemáme, nový jaderný blok tu bude nejdříve v druhé půlce příští dekády. Podstatné ovšem je, že existují i řešení, u nichž soběstačnost nemusí jít proti moderní energetice a ekologii. A v této oblasti musíme zabrat možná ještě víc.
Takže když někdo mluví o konci Green Dealu, vy mu oponujete…
Nerad to říkám takto, ale jsem přesvědčený, že pokud válka přinese i něco dobrého, bude to určitě urychlení celého procesu příklonu k obnovitelným zdrojům. O větší nezávislost na fosilních palivech se přitom vládu, respektive vlády, snažíme přesvědčit už mnoho let. Dlouhodobě navrhujeme opatření, která by razantně snížila potřebu dovážet ruský plyn, ale i další ruská fosilní paliva. Klíčové jsou tři oblasti – zateplení budov a obecně investice do jejich renovace, rozvoj obnovitelných zdrojů – tedy hlavně výroba biometanu a instalace fotovoltaiky, a rozvoj čisté mobility.
Kolik ruského plynu to může ušetřit?
Dnes přivážíme drtivou většinu plynu z Ruska, obecně se dá říct, že to je mezi 60 a 100 procenty z vyšších jednotek miliard kubíků ročně. Jen renovace budov – především zateplování, výměna oken, instalace rekuperace a optimalizace zdrojů tepla – přitom může ušetřit 1,8 miliardy kubíků. Znamenalo by to sice velké investice, ale ty by se velmi brzy vrátily, a to nejen z pohledu energetické bezpečnosti, ale i ekonomicky. Rozvoj biometanu může uspořit další 1,3 miliardy a solární elektrárny dodají až 12 terawatthodin elektřiny, tedy nějakou šestinu spotřeby elektřiny v Česku.
Kolik budov by bylo potřeba renovovat, abychom dosáhli zmíněných úspor?
Abychom toho dosáhli, potřebujeme ztrojnásobit míru renovace budov oproti dnešku. Naplnění progresivního scénáře renovační vlny si vyžádá veřejnou podporu asi 250 miliard korun do roku 2030. Státu se takový program vyplatí pro oživení ekonomiky. Dnes se ekonomická návratnost vzhledem k situaci na Ukrajině navíc odsouvá na druhou kolej. Potřebujeme co nejrychleji zvýšit energetickou nezávislost na Rusku a úspory energie jsou jedno z nejúčinnějších řešení.
Počítáte i s rozvojem biometanu. Z vámi plánované 1,3 miliardy kubíků se ale v Česku dosud nevyrábí ani procento. Jak to dohnat?
Půjde o postupný náběh do roku 2030. Zatím pro tyto zdroje není vypsaná ani provozní podpora. S ní má přijít vláda teprve letos. Pozitivní je, že už víme, že technologie funguje a biometan dokážeme vtláčet do plynovodů. Také víme, že nové výrobny biometanu budou přibývat, máme informace o několika připravovaných projektech. S bioplynkou počítá například Brno. Kromě toho, že budou vznikat nové zdroje, vláda počítá i s tím, že na výrobny biometanu se předělá i velká část současných bioplynek.
V souhrnu by takových výroben musely být stovky, možná přes tisíc. To je reálné?
Vychází to z odhadů sdružení CZ BIOM, které se tímto sektorem zabývá, takže věřím, že ano. Určitě to bude nakonec na investorech, nicméně vláda má v rukou spoustu nástrojů, jak rozvoj podpořit. Kromě zmíněné finanční dotace jde například o úpravu stavebního zákona, jež by výrazně urychlila stavební řízení. A to nejen pro výrobny biometanu, ale pro všechny obnovitelné zdroje.
Jak by se měl stavební zákon změnit?
Zvažme, zda bychom neměli brát obnovitelné zdroje jako projekty veřejného zájmu, což jsou v současnosti třeba liniové stavby. Stavební řízení by se tím podstatně zrychlilo. Vláda také zvažuje zavést, aby se každý projekt řešil jen na jednom úřadě. Dneska to je tak, že člověk musí postupně oběhnout snad všechny úřady státní správy.
Zůstaňme ještě u biometanu. Bude pro jeho masivní výrobu dostatek surovin? První výrobna v Rapotíně měla dlouho problémy.
Pokud vím, tak dnes už žádné takové problémy neřeší. Situace na trhu se bude každý rok zlepšovat i díky odpadovému zákonu, který bude znevýhodňovat skládky a naopak motivovat k využívání odpadu. Rapotín je specifický v tom, že jede na biologicky rozložitelný odpad, takových zdrojů bude menšina. Většina bude plyn stále vyrábět z energetických plodin. Dobrá zpráva pro biometan je i to, že vláda zrušila podporu biopaliv a tím může zemědělce nasměrovat k produkci právě biometanu.
Bude plánovaná provozní podpora pro tyto výrobny „zeleného“ plynu dostatečná?
V tomto jsem optimistický. Výroba bioplynu dnes v Evropě stojí v průměru 55 eur za megawatthodinu, přičemž cena zemního plynu se už několik měsíců drží nad hranicí přes sto eur a nijak dramaticky nejspíš neklesne. Dá se očekávat, že postupně půjde dolů, ale návrat k cenám pod 30 eur za megawatthodinu není reálný. Možná někdo namítne, že by tedy mohla jet výroba bioplynu bez podpory. Ale klíčem je stabilní rozvoj oboru, navíc garantované ceny výkupu jsou teď výhodné hlavně pro spotřebitele. Pro investora pak řeší dlouhodobou předvídatelnost návratnosti vložených prostředků.
Celý rozhovor na webu: https://www.e15.cz/rozhovory/tepelna-cerpadla-i-solary-mohou-snizit-zavislost-na-rusku-rika-sef-svazu-moderni-energetiky-1388456
Foto: E15
